Začnu od začátku, jak jsi vnímal zvolení být kapitánem družstva?

To jsem určitě nečekal. Bylo to překvapení. Zrodilo se to tuším před Vánoci v Chomutově v šatně těsně před zápasem. Zprvu mě to zaskočilo,ale musím říct že příjemně (smích).

Jsi nástupcem svého spoluhráče a dobrého kamaráda Pavla Kotrče, probíhala mezi vámi rivalita? 

To si nemyslím. S Pavlem jsme už dlouho kamarádi. Známe se spolu hodně let. Poznali jsme se tenkrát, ještě když jsem hrál aktivně hokej. Tam jsme spolu působili v jedné obraně.

Změnil tě post kapitána?

Nemyslím si, že by mě to nějak výrazně změnilo. Trenérovi jsem do toho kecal i bez toho (smích). Ne, tak určitě to člověka v něčem změní. Cítí větší odpovědnost k týmu a celkově to vše vnímá jinak. Nebát se promluvit v kabině a tak. S tím jsem ale neměl problém už předtím, takže to pro mě zase tak rapidní změna nebyla.

Jaká pro tebe byla premiérová sezona v 1. lize mužů? Byl to velký rozdíl oproti Národní lize? 

Skvěle se nám povedl hned první zápas na startu. Myslím, že nám to všem hodně pomohlo. Pak přišla série s těžkými soupeři, kteří už před sezónou patřili k favoritům na postup, kde se nám nedařilo bodovat, ale nejdůležitější bylo, že nás to nepoložilo a dokázali jsme porázit ty, o kterých jsme věděli, že musíme, jestli chceme být v sezóně úspěšní.

Rozdíl to byl dle mého názoru velký. Ať už v důrazu, rychlosti nebo šikovnosti hráčů. To si myslím, že se s NL nedá srovnat. Tady nastupovalo hodně hráčů se zkušenostmi z nejvyšší soutěže a i ti mladí byli jinde. A i proto si myslím, že pro nás byla premiérová sezona v 1.lize velice úspěšná.

Na jaký zápas nejradši vzpomínáš?

Těch zápasů bylo více, ať už výhra u silného Ústí, nebo doma s Buldoky. Ale pro mě jednoznačně nejsladší a nejemotivnější bylo vítězství v prvním zápase play-off na hřišti sebevědomého a silného Kladna.

Kdo je tvůj nejoblíbenější spoluhráč do obranné dvojice? 

Těžká otázka. Pár se jich kolem mě vystřídalo no (smích). Já myslím, že všichni naši kluci v obranných řadách mají svoji kvalitu a proto je jedno, kdo vedle tebe nastupuje.

Je ti třicet šest, což je na florbal pokročilý věk, ale pořád jsi ve výborné fyzické kondici a plný sil. Jdeš tak příkladem mladším spoluhráčům, kteří ti mnohdy nestačí. Čím si to vysvětluješ? 

No tohle je ještě těžší otázka (smích.) Od svých 6 let pravidelně celoročně sportuji a vydrželo mi to až do teď, takže si myslím, že hlavně to, že člověk má zdraví, chuť a baví ho to, tak pak se dá i v těchto letech sportovat na takovéto úrovni.

Návaznost na minulou otázku. Jak dlouho tě ještě budeme moct vidět běhat po florbalových hřištích? 

Dokud mě nebudou mít všichni plné zuby (smích). Ne, až budu vědět, že už to není ono, že týmu není co dát, že je na čase to přenechat mladším, tak to udělám. A hlavně je to i na vedení. Doufám, že ještě nějakou tu minutu na florbalových hřištích strávím. Zatím nemám v úmyslu končit. Bude to záležet hlavně i na zdraví.

Napadá tě něco na závěr, co by si chtěl vzkázat? 

Na závěr bych chtěl poděkovat všem co se podíleli na celé úspěšně sezóně. Hlavně pak všem našim skvělým fanouškům, kteří nás dlouhodobě fantasticky podporují. Mrzí mě, že jsme letos nestihli dotáhnout sérii s Kladnem domů, protože věřím, že bychom si to všichni neuvěřitelně užili a hlavně, by si to všichni zasloužili za celý rok. Věřím, že se nám to příští sezónu povede minimálně zopakovat a všichni si to společně užijeme. Všem přeji pevné zdraví, ať můžeme navázat na to, co jsme letos nedokončili.