Kubo, v Jaroměři jsi odehrál další sezonu během střídavých startů, které máš ze superligového mužstva FBC Liberec. Můžeš nastínit jak taková sezóna ve dvou týmech probíhá? 

Jelikož jsem se do Liberce nastěhoval teprve před 3 měsíci, znamenalo to mnohem víc nacestovaného času na silnici než s míčkem u hokejky. Mohu ale říci, že se to vyplatilo. Předchozí 2 sezony jsem měl odehraných zápasů co normální hráč za 4. To znamená strašně moc získaných zkušeností navíc a hlavně sebevědomí, které jsem mohl využít v Superlize. Tato sezona byla ale od těch předchozích odlišná. Za Jaroměř jsem odehrál tuším něco přes polovinu zápasů základní části, plus něco málo z play off. Důvod byl mnohem větší vytížení v Liberci, proto se často trenéři rozhodli mě pošetřit na Superligu.

Jak můžeš porovnat kvalitu Superligy a 1. ligy mužů? 

Řekl bych že hlavní rozdíl je v zodpovědnosti hráčů. V 1. lize je strašně moc individuálních chyb. Proto je hra většinou nahoru dolů. V superlize je to spíš o vyčkávání a hra je dost svázaná taktikou. 

Za Jaroměř jsi nastupoval od roku 2008 s menšími přestávkami až do teď (hostování Florbal MB 2014, 2015, 2016, přestup do FBC Liberec 2017 a využití střídavých startů do Jaroměře). Čím to bylo, že ses stále vracel? 

V Jaroměři jsem hrál od 4. třídy základní školy. Za tu dobu jsem poznal mnoho skvělých spoluhráčů, trenérů a lidí kteří se pohybují okolo klubu. Vždy jsem se tam cítil jako doma a nikdy tomu nebude jinak. Jak v mužích tak v mládežnických kategoriích jsme měli výbornou partu. Proto jsem se vždy hrozně rád vracel a těšil do Jaroměře. 

Pamatuješ na své florbalové začátky? Můžeš nám k nim něco říct? 

Vzpomínám si, že k florbalu mě přivedl můj spoluhráč Dominik Emlar. Seděli jsme spolu ve 4. třídě v lavici a on mi říkal, že chodí na florbal, jestli to taky nechci zkusit. Přišel jsem na trenink a už jsem u florbalu zůstal. Hodně mi pomohlo, že jsem většinu kluků znal ze školy. Proto jsem se na florbale cítil nejlépe, i když jsem zkoušel více sportů. Jelikož jsem bydlel v Dolanech, vybavuji si, že už jako malý jsem cestoval na tréninky. Buď autobusem, nebo v létě na kole s hokejkou na zádech. Pozdě večer mě potom vyzvedávala mamka a občas i babička, za což jsem jim ohromně vděčný. Bez nic bych nikdy florbal hrát nemohl.

Na jaké zápasy za Jaroměř nejraději vzpomínáš? 

Nejraději vzpomínám na play-off minulé sezony, kdy se nám podařilo postoupit do 1. ligy. Na to nikdy nezapomenu.

A na jaký zápas bys nejraději zapomněl? 

Rozhodně je to duel s Mukařovem v semifinále play off předminulé sezony, který jsme ztratili v úplném závěru.

Budeš pokračovat v Jaroměři i další sezonu? 

V Jaroměři už bohužel dál hrát nemohu. Střídavé starty jsou pouze pro hráče do 21 let a to se mě už pro příští sezonu netýká. 

Myslíš si, že se ještě někdy vrátíš? 

Věřím, že jednou určitě ano. Kdo ví, co bude za pár let.

Co bys popřál klubu do následujících let?

Určitě aby byl nadále takový jaký je. Protože lidskost a férovost, kterou se prezentuje není pro každý klub samozřejmostí.

Je něco, co bys chtěl vzkázat fanoušků nebo hráčům? 

Fanouškům bych chtěl hrozně moc poděkovat za podporu. Vždy byli náš sedmý hráč na hřišti. I když se nám nedařilo snažili se nám za každou cenu pomoci. Také doufám, že budou chodit podporovat kluky v hojném počtu jako do teď. Jaroměři by návštěvnost mohli závidět i nějaké kluby Superligy. Dále děkuji všem spoluhráčům s kterými jsem si za své působení v Jaroměři mohl zahrát.